Okruh kolem Hostomic

Předně bych chtěl poděkovat Martymu, že se podělil o svoji touhu podniknout nějakou menší expoedici a zahájit tak letošní sezónu. Probudilo to ve mně myšlenku na výlet kolem Hostomic pod Brdy. Mé dík ale patří i Dolbáčovi, že se nezalekl sněhu, ani mrazu a  vyrazil také.

Nedaleko od tohoto menšího městečka máme chatu, a proto okolí celkem znám. Chtěl jsem ale projít po hřebenovce mezi Studeným vrchem a Plešivcem. Jednotlivá místa jsem již v minulosti navštívil. Bylo to ale vždycky v létě a navíc na kole, což dosti omezovalo moje možnosti pohybu mimo cesty (mám trek. kolo).

Vstávání v 5:10 bylo celkem krušné, ale rozhodně se vyplatilo. Na hlaváku jsme se sešli všichni kromě jednoho. Hanzovi se ranní vstávání moc nelíbilo, což vyjádřil na FB trefným komentářem. Proto jsem tomu moc nedával, že ráno dorazí. Bez problému jsme dorazili na místo. Expedice tedy mohla při východu Slunce začít.

Myslím, že vše podstatné už popsali kluci ve svých příspěvcích, takže přidám jen několik svých postřehů. Prvním z nich je, že hned po opuštění Hostomic jsme šli po silnici, což se mi moc nelíbilo. A tak jsem zavelel, že si to střihneme směrem ke Studenému přímo přes louku. Sněhu bylo cca 10cm, šlo se tedy celkem dobře. I v nízkých botách to nebyl problém. Pověstný potok Marty překonal mocným skokem, Dolbáč po 4 přes padlý strom. Já popošel o pár metrů dál, kde se díra dala překročit:-) Po chvíli jsme narazili na turistickou značku, která nás lesem zavedla až z rozhledně.

Po krátké pauze jsme pokračovali oproti plánu po modré. Ta se z neznámého důvodu průběžně ztrácela a zase objevovala. Tím jsme se nenechali rozhodit a v nastoleném směru k radaru na Písku pokračovali doslova cestou necestou. Podle mě to ale patří k základním myšlenkám celé Expediční myšlenky a tak nikdo výrazně neprotestoval a následoval mě. Cestou jsme narazili i na silničku, která procházela sedlem mezi dvěma kopci. Otevřela se nám krásná scenérie se zasněženými stromy podél, krásně rovným a uklouzaným povrchem silnice, ve kterém se odrážel svit Slunce. S Martym jsme oba poznamenali, že by to bylo krásný svezení s nějakou čtyřkolkou, třeba i s pneu s hřebíkama.

Na Plešivci jsme si prohlédli neviklající se viklan stojící na 3 podpěrách, Čertovu kazatelnu a Smaragdové jezírko, na jehož hladině byla vrstva ledu. Tu jsme chtěli vyzkoušet a začali proto hledat pod sněhem kámen. První našel Dolbáč. Šutr jako hlava s váhou minimálně 5kg. A tím se hází špatně… I když jsem se snažil dohodit na zamrzlou hladinu, nepodařilo se a kámen dopadl asi metr od břehu. Úspěchem může být, že jsem si nevyhodil rameno.

Dál už jsme pokračovali směrem k nádraží. Cestu jsme si museli zpříjemnit pobytem v hospodě na náměstí v Hostomicích. Vývar a čína s rýží chutnaly všem.

Po nasednutí do vlaku jsme se pak mohli kochat krásným západem Slunce. Expedice se tak pomalu chýlila ke konci a my mohli s klidným srdcem říct, že jsme z toho krásnýho nedělního dne využili každou minutu.

EIN 5. Kdybychom nešli lesem mimo cesty, tak 4.>

Autor: Adam

"2:04:26 - Nothing is impossible..." Haile Gebrselassie po překonání světového rekordu na maratonu v Berlíně 2008.
Příspěvek byl publikován v rubrice Realizované expedice se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *