Na první výpravu roku 2012 jsme se rozhodli vypravit velice záhy – již 15. ledna. Akce to byla poněkud operativně svolaná, nicméně účast byla na správnou expedici zcela dostatečná.
Tradiční brzké ranní vstávání mně osobně poprvé nedělalo potíže, probudil jsem se pln energie už ve 4:35 a rozhodl se tohoto příjemného strýčka v podobě časové rezervy využít. Ukázalo se to jako dobrý nápad, protože příprava čaje to termosky, lepeňáků a dalších důležitých ranních činností mi zabrala tolik času, že jsem, jako obvykle, na metro běžel.
Vyráželi jsme opravdu ještě za tmy.
Sraz na hlaváku u pokladny číslo 1 před zákaznickým centrem – klasika, nicméně čtvrtý do party, Hanz, jaksi nezvládl vstávání a nedorazil. Nevadí, Hanzi, snad příště? Vlak jsme samozřejmě stihli a v 6:42 už jsme frčeli směr Hostomice pod Brdy. Přestup v Zadní Třebani proběhl bez problémů a za úsvitu (7:55) jsme vystupovali v Hostomicích.
Skupinovka na začátku výpravy, nádraží Hostomice pod Brdy.
V Hostomicích nás překvapily otevřené obchůdky, tak jsme nepromarnili příležitost a doplnili zásoby energie v podobě čerstvého pečiva. Výprava začala skutečně fenomenálně, duši nám pohladil i úchvatný východ slunce nad Brdy. Jestli jsem někdy pochyboval o smysluplnosti tak brzkého vstávání jen za účelem, abychom toho víc stihli nebo měli rezervu, tak tohle… to je prostě WOW.
Úsvit nad Hostomicemi... nádhera.
Z Hostomic nás vyvedla asfaltka, po které jsme ještě pár set metrů pokračovali. Nicméně po tom, co nám Adam, hledíce do svého navigačního přístroje, oznámil, že ještě X km po téhle asfaltce a pak X km táámhle taky po asfaltce, rozhodli jsme se vzít trasu do expedičních rukou. Ano, vzali jsme to na hulváta přes zasněžené pole, úplně přímo tam, kde měla začínat lesní cesta na první vrchol. Volba trasy byla opravdu dobrá, čekalo nás i překvapení v podobě obrovské rokle, kterou každý z nás překonal po svém: Kuba po kolenou po padlém stromu, já skokem a Adam objevil pěšinku a brod 🙂
Odsud už jsme to měli opravdu víceméně po cestách. Během dne jsme vystoupali celkem na tři vrcholy. První byl Studený vrch (660 m), následovaný Pískem (690 m) a na závěr Plešivec (653 m). Tady se asi sluší ukázat mapu trasy:
mapa trasy, výškový profil a graf tempa
Na Studeném vrchu jsme viděli rozhlednu, dříve šlo o triangulační bod prvního řádu, který se v českých zemích používal pro měření vzdáleností. U rozhledny bylo příjemné posezení, takže jsme si dali první přestávku na sváču a zahřáli se teplým čajem.
Rozhledna na Studeném vrchu
Cestou ze Studeného vrchu jsme si opravdu užívali (ostatně, jako celý den) nádherného počasí. Ač byl silný mráz, bylo celý den jasno a sluníčko příjemně hřálo.
bylo nádherné počasí...
Dále nás naše trasa zavedla na vrch Písek, kde jsme měli možnost si z uctivé vzdálenosti prohlédnout radar. Radar je to civilní, používá se k navigaci na ruzyňském letišti. Opět jsme si tady udělali pauzičku, při které Kubovi zmrzlo propocené triko. 🙂 Zajímavé setkání bylo s dědou-střelcem, který se svou dcerou na místě spolujezdce ve svém Peugeotu 207 (či co) táhl svého vnuka za koulí na bobech. Masakr. Kluk celej od výfukovejch zplodin! 😀
radar na vrcholu Písku
Z Písku naše kroky směřovaly na Plešivec, ale předtím jsme navštívili ještě viklan (falešný!!!), ke kterému je stezka dobře značená – kousek pod vrcholem Písku.
falešný viklan na Plešivci
Naprosto úchvatný byl výhled z vrcholu Plešivce, z Čertovy kazatelny. Vsadím se, že byl vidět i Zličín 🙂
výhled z Plešivce - z Čertovy kazatelny - směrem ku Praze
Do Hostomic jsme dorazili později odpoledne a s ohledem na možnosti vlakové dopravy jsme se rozhodli zastavit místní restauraci a ochutnat speciality kraje. Z hostomického nádraží jsme odjížděli na konci dne, se západem slunce, který nebyl o nic méně krásný, než jeho východ.
západ slunce nad hostomickým nádražím
Brdy, děkujeme! Rádi se zas vrátíme třeba na vícedenní výpravu.
ještě jedna kýčovka, nemůžu jinak 🙂
EIN: za mě 4, Kuba tvrdí 6, tak nevím… 🙂
>
