Po stopě Karla Kulleho? Snad příště!

Publikováno 22.5.2011 | Autor: Zdeno
Sobota se nesla ve znamení myšlenky pochodu. A to nikoliv pochodu smrti (jak jej později měli chuť překřtít někteří hosté expediční myšlenky) ale Praha – Prčice. S ohledem na možnosti jak naše vlastní, tak našich hostů, jsme zvolili kratší trasu v celkové délce 30km, startující v Táboře s cílem v  Prčici.  Do  Tábora jsme se přepravili pomocí doprovodného vozidla, odjezd z Prahy byl v časných ranních hodinách. Začátek pochodu byl odmáván z autobusového nádraží, kde probíhala taktéž registrace všech účastníků. Už počet startujících signalizoval popularitu této akce, na autobusových platformách se tísnily stovky chůzechtivých turistů. Na startu jsme po zaplacení poplatku obdrželi mapu trasy s popisem jednotlivých variant a  souhrnem kontrolních bodů.  Vyrazili jsme v dobré náladě vstříc cíli.  Pokud řeknu, že nálada týmu byla velmi bujará, volím stále mírná slova 🙂 . Osobně jsem sázel, že již po 13ti km tento hlahol utichne, blíže byl svým odhadem Náčelník, který tipoval 17km.

Příroda na cestě do Prčice

Množství hlášek, které padly je ohromné, z těch, které prošly sítem vulgárních slov uvádím následující:
  • Mám žízeň jako debil!
  • Bolí mě noha, je to jasné – málo chrupavky v koleni..
  • Příště se Vám na nějaký pochod vy**** !!!
  • How was the race? Jdi s tou kamerou do…
  • Pán asi nezvládl výškovou aklimatizace (směrem k zvracejícímu mládežníkovi, který jistojistě konzumoval alkohol v množství větším než velkém)
  • GS Condro a budeš jako ryba (zdravím Mudr. Petra Žofku – Vaší nesporné erudice si vážím, leč náčelník prezentoval svou diagnózu nevědomky způsobem tak komickým, že nebylo možné udržet vážnou tvář. Doufám, že Vám to náčelník vysvětlí a zasmějete se taktéž)

Postupovali jsme jednoduchým terénem s minimálním převýšením konstantním tempem. V průběhu cesty jsme postupně získávali razítka do našich cestovních pasů, za které jsme  posléze v cíli obdrželi  drobný suvenýr – malou plastovou botičku s logem akce.

Trasa pochodu Praha-Prčice se startem v Táboře

Musím vypíchnout masovost celého pochodu – osobně by  se líbila akce více, kdybychom ji šli o týden dříve. Jde přeci o to, ujít danou vzdálenost, užít si přírody, odpočinout si. A k tomu dalších 19271 turistů nepotřebuji (z nichž nechci odhadovat procento podnapilých). Leč někomu to možná vyhovuje..

V průběhu akce se  zrodila v našich hlavách nová konstanta, jež bude provázet každou další expedici – EIN – neboli Expediční Index Náročnosti. Tato hodnota na stupnici od jedné do desíti udává náročnost expedice, jedna pro nejsnadnější, deset pro nejsložitější.

EIN: 4

Stanovená hodnota odpovídá profilu trasy, její délce a povrchu. Trasu mohou (se zatnutými zuby a dobrou obuví) zvládnout i netrénovaní členové. Výzvou na další rok je trasa 50ti kilometrová. Velikým cílem je trasa v délce plné, jež je zatím minimálně pro mě metou zdánlivě nedosažitelnou. Uvidíme!

Závěrem bych poděkoval celému týmu za příjemnou atmosféru a chuť šlapat, i když to místy bolelo! Obzvláště tleskám všem, kteří přemohli sami sebe a poprvé pokořili magických 30km pěšky! BRAVO!

Poslední zdravice letí do základního tábora v Chýnově, který zajistil proviant způsobem  luxusním a  skutečně velmi chutným! Výslužku jsem již zlikvidoval a musím říci – takovou buchtu jsem neměl ani nepamatuji. Díky 🙂

Salute Z.

>

Autor: Zdeno

Mnoho věcí, které nás v životě potkávají, není možné změnit. Ale vždy můžeme změnit to, jak tyto věci přijmeme a jak se s nimi vyrovnáme.
Příspěvek byl publikován v rubrice Realizované expedice se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jeden komentář: Po stopě Karla Kulleho? Snad příště!

  1. Marty napsal:
    22.5.2011 (14:38)

    Zdeno, parádní shrnutí. K tomuto opravdu nemám co dodat ani já, takže nebudu nosit dříví do lesa psaním dalšího článečku 🙂

    A ještě jednou díky!

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *