Český ráj s kočárkem

Od posledních expedic s partou uplynulo trochu času a patrně to bude vysvětleno v tomto článečku. Ano – expediční tým se začal rozrůstat. A ne dalšími outdoor nadšenci, ale mrňavými turisty. Nechť je tedy Karolínka první vlaštovkou v týmu Expediční myšlenky :) Nicméně ale k věci, abychom to neprokecali hned na začátku. Povězme si tedy něco o českém pekle s kočárkem.

Český ráj?

Do Českého ráje jsme (Marty, Luci, Karolínka a Cipísek) byli vysláni vánočním dárkem v podobě poukazu na ubytování v tříhvězdičkovém hotelu Korunní princ takřka na náměstí v Turnově. Vzhledem k tomu, že je cestování s batoletem poměrně drsnej mazec, rozhodli jsme se pobyt na dvě noci prodloužit o další tři, aby to stálo za to. Vyrazili jsme z Prahy v sobotu po poledním krmení divoké zvěře. Do Turnova to je nějakých 100 km, takže na pohodu / na spotřebu, za hodinku, hodinku a půl jsme tam byli.

Ubytko

Hotel se tak nějak nachází na poměrně frekventovaném tahu přes Turnov. Sledovali jste v telce seroš Čtvrtá hvězda? Jestli ne, tak se na to mrkněte. Jestli jo, tak si dokážete představit, jak to vypadá u Korunního prince. :) Obyčejnej hotýlek, nic nóbl, ale příjemná a ochotná obsluha nejen na recepci, ale i v restauraci, kde v ceně cca. 1000 Kč/2 osoby/noc máte k dispozici polopenzi.

Den nultý – sobota

Po ubytování ve čtvrté hvězdě jsme se vypravili na krátké reko terénu. Prošli jsme se údolím Jizery podél Malé Jizery a skrz Rývovy sady jsme se kolem školy vrátili zpět k hotelu. Přitom jsme narazili na zajímavý podnik, který při některém z čajů o páté jistě navštívíme – Café Panorama.

Den první – neděle

Už ráno to vypadalo, že nám počasí bude přát, takže jsme se rozhodli vyrazit na poctivou túru do CHKO Český ráj. Jako cíl jsme určili hrad Valdštejn. Pro začátek jsme tedy plánovali kratší výlet, celkem cca. 8 km.

S kočárkem do schodů

M šplhá s kočárkem po schodech

M šplhá s kočárkem drsnějším terénem

M šplhá s kočárkem drsnějším terénem

Z Turnova jsme se vypravili po červené, kde jsme museli překonat pár nástrah turistické stezky. Ano, pro turistu to žádné nástrahy samozřejmě nejsou, nicméně pro kočárkistu jsou schody (navíc vedoucí nahoru) poměrně zásadní problém.

 

 

Odměnou nám ovšem byl úžasný výhled a občerstvení na rozhledně Hlavatici. Zde jsme si (hlavně já) odpočinuli, mrně dostalo sváču a odsud už jsme pokračovali po vesměs schůdné trase směrem k hradu Valdštejn.

Panorama Turnova

Panorama Turnova z vyhlídky Hlavatice

Nebyli jsme lakomí a zaplatili si vstupné na Valdštejn a celý areál hradu, který se nachází na třech pískovcových skalních masivech, jsme si mohli prohlédnout. Nabídne nejen pohled do krajiny, ale také do historie v podobě mineralogické a archeologické expozice ve sklepeních hradu. K dispozici jsou samozřejmě prohlídky s výkladem, my jsme se však prošli po hradu ve vlastní režii. Více informací o hradu na webových stránkách.

Valdštejn z podhledu.

Valdštejn z podhledu.

Po další sváče jsme zamířili dle plánu zpět do Turnova nejprve po žluté a následně po cyklostezce 4078, kde již byla zajištěna stoprocentní sjízdnost i pro řidiče mimískovských povozů.

Den jsme zakončili s nějakými patnácti kilometry v nohách (vč. lokálních přesunů apod.), resp. kolečkách. Z důvodu zařazení zpestření v podobě schodů a nevhodně schůdného terénu, a dále nevhodné volby obuvi (vzal jsem si inteligentně tenisky) EIN: 5.

Den druhý – pondělí

Protože jsme vyčerpali výlety do přírody v dostupnosti pěškobusu, naplánovali jsme na pondělí využít služeb Českých drah. Motoráček směrem CHKO jezdí co dvě hodiny (sic!), takže nebylo co řešit. V 11:25 jsme byli nastoupeni na nádraží Turnov – město (odpovídá běžné tramvajové refíži v Praze) a 11:40 už jsme se vezli žlutou regionovou. Pro K to byl samozřejmě zážitek, ostatně i pro C, neb si ho vyhlédl spolucestující chlapeček za předmět pozornosti a neustále si ho chtěl hladit. (a kdo Cipíska zná, ví, že to nemá moc v oblibě)

Dopravní prostředek je tu

Dopravní prostředek je tu

Vystoupili jsme na zastávce Hrubá skála. Po nezbytné sváče pro prcka jsme se vypravili na cestu. Dnes byl plán jasný – pokud možno se držet cyklostezek. O to zajímavější pak bylo zjištění, kdy dle mapy naplánovaná odbočka „v první vesnici za přejezdem první doprava“, která měla vést na cyklostezku, byla označená zákazem vjezdu pro cyklisty. Pozoruhodné – ani online mapy seznamu tedy nesedí na skutečný stav. To nás samozřejmě nezaskočilo, nicméně drželi jsme se pravé cyklostezky, která se v úseku z Hrubé skály žst. směrem do CHKO Hruboskalsko vine po modré turistické značce.

Pokračovali jsme směr Sedmihorky. Na mapě je to značeno jako lázeňský areál, takže jsme očekávali něco ve stylu karlovarských kolonád. To, kam jsme dorazili, bych spíš označil za město duchů. Vítr tam moc nefoukal, ale kdyby foukal, určitě se tam budou kutálet koule z roští. Cipísek to ale prozkoumal a vrátil se celý – ani nám tedy nebezpečí nehrozilo.

Sedmihorky - město duchů

Sedmihorky – město duchů

Později mi paní recepční na hotelu prozradila, že to tam opravdu moc nežije. Nicméně nyní v kombinaci s ještě pořádně nezahájenou sezónou .. tam fakt chcíp pes.

Dále jsme od Sedmihorek pokračovali po z předchozího dne známé cyklostezce pod hradem Valdštejn a na pozdní oběd zakempili již v Turnově v rodinné restauraci Maškovka. Tu tímto doporučuji, ale bacha, točí jen starouše. Granát to ale spravil :)

Resumé dne: můj HealthKit v ajfounu nahlásil nějakých 19 km, Sports Tracker pak celý výlet na pohodových 10 km. EIN: 2.

Den třetí – úterý

Počasí už tolik nepřálo, takže jsme se rozhodli vypravit do Liberce do ZOO. Je to kousek, takže nějakých 30 km vozem jsme zvládli cobydup. Bacha na věc: v liberecké zoo mají automat na vstupenky, takže se nemusíte vůbec potkat s žádnou otravnou paní na přepážce. A jde v něm přímo platit kartou!

O to větší překvapení bylo, že turniketem s kočárkem neprojdeme a poněkud překvapující byl také piktogram s přeškrtnutým psem. No, asi to není turniket vhodný pro psy. Ouha! Oni tam nemají žádný turniket vhodný pro psy! (Čti: do liberecké ZOO je vstup se psy zakázán) Takže následovalo setkání s otravnou paní na přepážce a vracení vstupného, cituji: „ježiš to bylo ještě navíc placený kartou!“ a následný referát o poměru českých ZOO, kam se se psy smí a do kterých ne (nicméně žádnou z těch, kde je zákaz vstupu, jsem zatím nepotkal).

Libereckou story zkrátím – ani do botanické zahrady, ani do dětského parku/koutku v Lidovém parku se v Liberci nesmí se psy, takže, přátelé, pokud máte čtyřnohého štěkajícího mazlíka, Liberci se prostě vyhněte obloukem. My na to příště taky budeme myslet.

Takže následovala improvizace, která představovala nejprve oběd v Letadle. Občerstvení Letadlo je cca. na 49. km mladoboleslavské dálnice směrem na Liberec a jedná se o vyřazený kus čtyřmotorového turbovrtulového stroje Iljušin Il-18D, který před svým zabetonováním na odpočívadle u dálnice sloužil Československým aerolinkám. Uvnitř je dnes občerstvení, můžete si zde dát kebab a velká část trupu je vyplněna regály s hračkářstvím. Slušnej tahák na děti.

Iljušin Il-18D (KofolAir livery)

Iljušin Il-18D (KofolAir livery)

Z Letadla jsme zamířili zpět do Turnova, ale abychom to tak rychle nezabodli, udělali jsme si ještě malou zajížďku na Trosky. Další středověký hrad, který představují dvě věže – dle pověsti se jim říká Panna a Baba. Siluetu hradu si vybavíte asi i z pohádky Princ a Večernice, ve které zde sídlil čaroděj Mrakomor.

Trosky, pohled z Panny na Babu

Trosky, pohled z Panny na Babu

Shrnutí třetího dne – moc jsme toho nenachodili, ale o to víc najezdili. Viděli jsme toho ale spoustu, takže u mě dobrý :) Eh! beru zpět. Večer se nám splašilo dítě a když jsme konečně vše obstarali a uléhali též ke spánku, vytopil nás soused v hotelu, takže jsme rozhodli..

Den čtvrtý – středa

… prší. Otrava. Není co podniknout. Dítě se v zavřeném hotelovém pokoji nudí a nenechá se zabavit. Jedeme radši domů!

Závěr

Vypravit se na turistickou dovolenou? – Jednoznačně!

Vypravit se na turistickou dovolenou s batoletem? – Proč ne?!

Vypravit se na turistickou dovolenou s batoletem v golfkočárku? – Hele, radši ne. Pokud si to chcete užít, vemte mu raději nosítko, krosnu nebo ten velkej sportovní kočár, jak se s ním bruslí.

Shrnutí: malá tu oslavila roční narozky a naučila se slézt z gauče. Aspoň něco! :)

Be Sociable, Share!

Marty se představuje:

Každá překážka je novou výzvou a jejím překonáním se posuneme o něco dál.
Příspěvek byl publikován v rubrice Realizované expedice se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


4 + jedna =

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>